O autismu

Pervazivní vývojové poruchy, porucha autistického spektra a autismus


Pervazivní vývojové poruchy patří k nejzávažnějším poruchám dětského mentálního vývoje. Pervazivní znamená všeprostupující, to znamená, že vývoj dítěte je narušen do hloubky v mnoha směrech. V důsledku vrozeného postižení mozkových funkcí, které dítěti umožňují komunikaci, sociální interakci a symbolické myšlení dochází k tomu, že dítě nedokáže vyhodnotit danou informaci stejně jako děti stejné mentální úrovně.

Termín pervazivní vývojová porucha (PVP) je upřednostňován v lékařské a psychologické literatuře, neboť vychází z mezinárodní klasifikace. Porucha zasahuje celou osobnost člověka a to ve všech oblastech života, ve všech jeho projevech. Pervazivní vývojová porucha je společným označením pro závažnější poruchy projevující se již od raného věku. PVP vystihuje samotnou podstatu poruchy mnohem výstižněji než pouze slovo autismus (sociální uzavřenost). Skutečné potíže těchto osob jsou mnohem širší a tato uzavřenost je pouze možnou, a nikoli nezbytnou charakteristikou této poruchy.

Obtížnost v zařazování jedinců do určité kategorie pervazivních vývojových poruch a jejich vzájemné překrývání vyvolaly v praxi potřebu všeobecného termínu. Termínu, který by zastřešoval jedince s co nejširší škálou i mírou symptomů. Ve světě se rozšířil a v současné době je běžně používán termín poruchy autistického spektra (PAS). Tento termín zhruba odpovídá pervazivním vývojovým poruchám. Jak vyplývá z výše uvedeného, pojem PAS se značně rozšířil, a jak naznačuje DSM-V, pravděpodobně nahradí i termín PVP.

L. Wingová poprvé použila termín poruchy autistického spektra a autistické kontinuum. Uvádí, že termín poruchy autistického spektra vychází z představy, že existuje celé kontinuum poruch. Na nižším konci škály schopností hranice autistického spektra splývají s hlubokou mentální retardací a na druhém konci škály přecházejí do mírně výstředních variant běžného vývoje. Uvnitř spektra navzájem přecházejí a mohou se i překrývat (např. Aspergerův syndrom nebo vysoce funkční autismus).Jak vyplývá z výše uvedeného, oba tyto pojmy (poruchy autistického spektra a autistické kontinuum) vyjadřují fakt, že autismus je různorodé spektrum v rámci prezentace symptomů.Podle míry postižení pak lze autismus dělit na nízko funkční až vysoce funkční, či s mírnou až těžkou symptomatikou. Někteří odborníci nezařazují Rettův syndrom do poruch autistického spektra.

Dalším problémem je, že je někdy termín PAS více používán pro jedince s kognitivní schopností v normě. To vede k nesprávnému použití PAS jako náhradního termínu pro vysoce funkční autismus. V České republice jsou PVP a PAS považovány mnoha odborníky za synonyma.

Mezi jednotlivé poruchy autistického spektra řadíme: Dětský autismus, Atypický autismus, Aspergerův syndrom, Dětská dezintegrační porucha, Jiné pervazivní vývojové poruchy, Autistické rysy, Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby a Rettův syndrom.

Definic, které PAS popisují, je velké množství. Většina zdůrazňuje fakt, že jde o jednu z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje.

– Ch. Gillberg, T. Peeters popisují autismus (infantilní autismus, dětský autismus, autistická porucha), jako nejednotnou poruchu ve stejném smyslu jako například konkrétní metabolickou poruchu. Na autismus je třeba pohlížet jako na obsáhlou zevrubnou diagnózu podobně jako v případě epilepsie nebo mentální retardace. Je to symptomatické vyjádření mozkové dysfunkce, kterou mohou vyvolat různé příčiny.

– Jelínková vysvětluje autismus jako pervazivní vývojovou poruchu, kde se postižení projeví ve všech funkčních oblastech. Lidé s autismem mají problém porozumět podnětům, které vnímají svými smysly, a správně reagovat na situaci, již pozorují.

– D. Krejčířová definuje autismus jako pervazivní vývojovou poruchu, která má počátek již v raném dětství. U všech typů pervazivních poruch je narušena především schopnost komunikace, vytváření sociálních vztahů a vnímání reality.

– Podle M. Vocilky autismus je chorobná zaměřenost k vlastní osobě spojená s poruchou kontaktu s vnějším světem. Pro jedince je charakteristické zhoršený vzájemný společenský kontakt, poruchy chování, způsob komunikace a omezený, často stereotypně se opakující repertoár zájmů a aktivit.

– P. Vermeulen popisuje autismus jako postižení s mnoha aspekty a vzorce chování jedné osoby s autismem nejsou zcela podobné vzorcům chování jiných jedinců s autismem. Podstata autismu nespočívá ve vnějším chování a není navenek viditelná. Je to problém neschopnosti připsat věcem význam.

V Pedagogickém slovníku je autismus popsán jako vývojová porucha projevující se neschopností komunikovat a navazovat kontakty s okolím. Postižený obtížně vyjadřuje svá přání a potřeby, nechápe, proč mu ostatní nerozumějí. Uzavírá se do vlastního světa a projevuje se jako extrémně osamělá bytost. Autismus patří mezi nejzávažnější narušení mentálního vývoje dítěte. V důsledku narušení mozkových funkcí dochází k problémům v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Tato porucha se projevuje již v prvních letech života.

Pojetí autismu prošlo za posledních 100 let svým vývojem. Názory odborníků jak chápat autismus se postupně měnily s přílivem nových informací. Podle I. Švarcové zřejmě úplná definice autismu v naší literatuře neexistuje. V současné době se autismus považuje za spektrum poruch a většinou se charakterizuje souborem svých klinických projevů.

Lidé s postižením, kteří vykazují tři nebo více symptomů a nesplňují kritéria pro autismus, Aspergerův syndrom, dětskou dezintegrační poruchu nebo jinou poruchu příbuznou autismu, mohou být diagnostikováni jako osoby s „autistickými rysy“. Také někteří jedinci s mentální retardací nesplňují kritéria pro autismus, trpí poruchou příbuznou autismu či autistickými rysy. Autistické rysy se mohou více nebo méně vyskytnout u lidí, s nimiž se běžně setkáváme. Takže tyto rysy můžeme u nich snadno pozorovat. Je to už oblast psychopatie, kdy takzvané autistické rysy jsou pouhými rysy povahovými. Podle K. Thorové diagnostický závěr „autistické rysy“ se v České republice těší velké oblibě. Jeho užívání považuje za nevhodné z několika důvodů. Chybí oficiální definice toho, co jsou autistické rysy. Většinou se označení dočkají děti, které jednoznačně trpí autismem nebo atypickým autismem. A v neposlední řadě autistické rysy jsou přiřčeny dětem, u kterých se o autismus nejedná. Nevýhodou tohoto trendu je, že slovo rysy znamená menší závažnost poruchy. Rodiče těchto dětí pak nemají potřebnou oporu v legislativě a nemohou využít poradenských, sociálních a vzdělávacích služeb, pro ně tolik potřebné.

(zdroj: MIKULÁŠTÍKOVÁ, Jitka. Vliv strukturovaného učení na adaptaci žáků s autismem ve školním prostředí. Brno, 2015. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/71637/pedf_b/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Lucie Procházková, Ph.D.)